Konzumace světa

Digitální visílání je zde! Připojte se všichni na digitální signál! Kupujte set-top boxy!

   S těmito výroky se setkáváme nyní neustále. Svět digitálního přenosu televizního signálu překročil i hranice našeho stýtu a zabral své místo stejně jako všude jinde. A když už vám na obrazovce nezadržitelně svítí značka čtyř čtyřúhelníků hrozící svojí brzkou nečinností, donutí to i vás zvážit pořízení tohoto zázraku, který vám poskytne v podstatě totéž, na co jste byli zvyklí posledních mnoho let.

   Výdobytky moderní technologie, kterým tak rád holduji, nám dnes nabízejí snad již skoro vše, po čem člověk zatouží. I tak dnes proto obchodníci lákají na stroječky, které vám nabídnou více na jednom místě.

   Zhýčkán těmito trendy jsem se kochal myšlenkou na pořízení stroje, který by mi posloužil jako přijímač digitálního signálu, uměl signál uložit jako video, přehrával hudbu a takto ještě komunikoval s počítačem doma. No není to krásné? No nekupte to! Když to umí toliko věcí.. Ale potřebujeme to skutečně? Máme dnes ještě šanci, časovou i fyzickou, využít toho všeho?

   Mnoho lidí si dnes stěžuje, že jsou příliš vytíženi, nemají čas na své soukromí, své koníčky a zábavu, své přítele a nakonec i na své nejbližší. A přesto jsme stále bombardování nabídkami a donuceni syslit materiální požitky tohoto života, na které nakonec stejně ani nemáme čas, protože jsme vyříženi jinými věcmi, na základě kterých si můžeme pořídit další požitky, na které budeme mít o to opět méně času. Je to doopravdy potřeba?

   Společnost je konzumní. Společnost je vychovávána konzumně. Společnost vychovává konzumnosti.   Dnešní vědecké výzkumy dokazují, že světová výroba spotřebního zboží mnohonásobně převyšuje jakékoliv možnosti lidstva ho spotřebovat. Nemělo by se to tedy jmenovat nadspotřební zboží? Nebo nespotřebitelné zboží? Obávám se, že této reformě v zákonech našich luhů a hájů se dříve či později nevyhneme.

   Zrovna v několika předešlých dnech došlo k reformalizaci (spojení reformy a debordelizace) mého pokoje a s hrůzou jsem zjistil, že pokoj, který u mých přátel stačí k sžití i čtyř osob, nestačí ani k uložení skříně, která by dokázala pojmout mé drobné hromady oblečení. HOROR! Hned poté přišlo STOP! a rázné rozhodnutí s ukončením nákupů oblečení, alespoň na nějaký čas, až bude možné mé dvířka od šatníku zavřít.

   A co nám z toho všeho plyne? Najít si jednou za čas chvilku na pauzu a zamyslet se, co doopravdy jsem schopen využít a co vlastně nadspotřebovávám...