Pomíjivost

V posledních dnech jsem navštívil festival mladých lidí věnujících se zpěvu, dramatu, tanci a jiným kreativným činnostem. Programu bylo dostatečno a nikdo neměl čas na zastavení se a nějaké to přemýšlení. Každá večer se proto konalo krátké zamyšlení. Jedno z nich mě přimělo i k tomuto...:

Je to příjemné, když člověk něco dokáže. Je příjemné se někam dostat a vědět, tohle je moje práce. Je příjemné něco získat... Ale vydrží to? Dokáže nám toto dát stálé a trvalé uspokojení z materiálních potřeb.

Toto léto jsem měl možnost zapojit se do organizování celosvětového festivalu YMCA Europe 2008. Dostal jsem se až na pomocného line-managera pro české dobrovolníky. A nebudete tomu věřit, jeden z hlavních organizátorů a velký boss na festivale, který jsem v uplynulých dnech navštívil ještě v létě dělal přesně to, co jsem mu řekl... Komické, že? A myslíte, že to nyní, ani ne po čtvrt roce někdo věděl? Ne!

Věci kterých nabýváme si dnes lidé neváží a i to je důvodem, proč tyto hodnoty jsou tak nestálé. Dnes jste zachráncem světa a zítra po vás neštěkne ani pes. A co je hlavní, tyto hodnoty ani nenaplní člověka tak, aby si svoji výhu zasloužili.

Můžete si koupit televizi a radovat se z ní týden. Můžete si koupit letadlo a radovat se z něj rok. To vše ale pomine a pocit ochabne, radost zeslábne a úcta,respekt utečou...

Všechny tyto aspekty nutí myslící bytosti pátrat po něčem vyšším, stálejším. Je to Bůh? Je to láska? Je to přátelství? Každý nechť si to nazve po svém...

Konzumace světa

Digitální visílání je zde! Připojte se všichni na digitální signál! Kupujte set-top boxy!

   S těmito výroky se setkáváme nyní neustále. Svět digitálního přenosu televizního signálu překročil i hranice našeho stýtu a zabral své místo stejně jako všude jinde. A když už vám na obrazovce nezadržitelně svítí značka čtyř čtyřúhelníků hrozící svojí brzkou nečinností, donutí to i vás zvážit pořízení tohoto zázraku, který vám poskytne v podstatě totéž, na co jste byli zvyklí posledních mnoho let.

   Výdobytky moderní technologie, kterým tak rád holduji, nám dnes nabízejí snad již skoro vše, po čem člověk zatouží. I tak dnes proto obchodníci lákají na stroječky, které vám nabídnou více na jednom místě.

   Zhýčkán těmito trendy jsem se kochal myšlenkou na pořízení stroje, který by mi posloužil jako přijímač digitálního signálu, uměl signál uložit jako video, přehrával hudbu a takto ještě komunikoval s počítačem doma. No není to krásné? No nekupte to! Když to umí toliko věcí.. Ale potřebujeme to skutečně? Máme dnes ještě šanci, časovou i fyzickou, využít toho všeho?

   Mnoho lidí si dnes stěžuje, že jsou příliš vytíženi, nemají čas na své soukromí, své koníčky a zábavu, své přítele a nakonec i na své nejbližší. A přesto jsme stále bombardování nabídkami a donuceni syslit materiální požitky tohoto života, na které nakonec stejně ani nemáme čas, protože jsme vyříženi jinými věcmi, na základě kterých si můžeme pořídit další požitky, na které budeme mít o to opět méně času. Je to doopravdy potřeba?

   Společnost je konzumní. Společnost je vychovávána konzumně. Společnost vychovává konzumnosti.   Dnešní vědecké výzkumy dokazují, že světová výroba spotřebního zboží mnohonásobně převyšuje jakékoliv možnosti lidstva ho spotřebovat. Nemělo by se to tedy jmenovat nadspotřební zboží? Nebo nespotřebitelné zboží? Obávám se, že této reformě v zákonech našich luhů a hájů se dříve či později nevyhneme.

   Zrovna v několika předešlých dnech došlo k reformalizaci (spojení reformy a debordelizace) mého pokoje a s hrůzou jsem zjistil, že pokoj, který u mých přátel stačí k sžití i čtyř osob, nestačí ani k uložení skříně, která by dokázala pojmout mé drobné hromady oblečení. HOROR! Hned poté přišlo STOP! a rázné rozhodnutí s ukončením nákupů oblečení, alespoň na nějaký čas, až bude možné mé dvířka od šatníku zavřít.

   A co nám z toho všeho plyne? Najít si jednou za čas chvilku na pauzu a zamyslet se, co doopravdy jsem schopen využít a co vlastně nadspotřebovávám...

Nový začátek

Vždy je něco poprvé...

Každým novým začátkem něco za sebou pohřbíváme a něco nového zasazujeme. Když hloubám nad tím, co pohřbívám, bude to zřejmě pouze má nesplněná a nevyslovená touha publikovat, ať již pro čtení anebo pouhé archivování.

A jak vlastně vznikla myšlenka tohoto blogu? Již dlouho uvažuji o tento způsob publikace myšlenek (přece jennom to dává jistý pocit uplatnění svého hloubání...) a posledním šťouchnutím byl nekrátký rozhovor s moji matkou o konzumní společnosti a konzumní výchově společností jí samou. A tak i o tom bude první myšlenka těchto stránek...

Pro ty, kteří přece jen neodolají a přečtou si alespoň první článek chci sdělit, že neručím za jakékoliv újmy na zdraví a přeji příjemnou pauzu nad drobtem výplodů šedých buněk mozkových :-)